Jarek Nohavica v mé oblíbené písni Těšínská zpívá: „Kdybych se narodil před sto lety v tomhle městě…“ Napadlo mě, jak by asi vypadal můj život, kdybych si od roku narození odečetla stovku a místo století 20. bych se ocitla na konci toho 19.
Hana – tak ji pojmenovali šťastní rodiče, když se proti všem předpokladům dožila svého narození. Jméno spojené s milostí boží. Ale v českém jazyce také s vinou, cejchem a vyčleněním. Po přečtení románu Aleny Mornštajnové už nikdy nebudu toto jméno vnímat stejně.
Atmosféra, v níž vyrůstáme, nás formuje. Rodinné kořeny nám umožňují růst, sílit a rozkvétat. Pokud se něco naruší, vždy to přinese ovoce a vyléčit nemocný strom není nikdy snadné.
Pokračovat ve čtení „Alena Mornštajnová | Tiché roky promlouvají s jemnou naléhavostí“
Po zdařilém titulu Ženy s korunou přichází český historik Kamil Rodan s další porcí příběhů ze života vysoko postavených žen napříč evropskou historií. Laťka byla nastavena vysoko, v některých věcech až příliš.
Pokračovat ve čtení „Život s korunou nedostál kvalitě prvního dílu“
„Kterého současného českého autora máš ráda?“ Většinou odpovídám, že současnou českou moc nečtu. A bohužel je to pravda. Po dočtení románu Sběratel sněhu budu zřejmě odpovídat: „Jana Štiftera!“
Nápad na románový duel dvou renesančních ikon se zrodil dvacet let před samotným vydáním románu. Když se Stephanie Storey při studiu dozvěděla, že Leonardo da Vinci a Michelangelo Buonarroti žili v jednu chvíli ve Florencii, zrodil se zárodek námětu. Navíc v té době vznikala dvě legendární díla světového umění – Mona Lisa a David. Historie zmiňuje, že se umělci neměli příliš v lásce. Konkurence může být jako brusný kámen, jenž naostří čepel, ale taky to může být kus kamene, který zasáhne mezi oči a vyřadí vás ze hry.
Pokračovat ve čtení „Stephanie Storey | Mramor a plátno je barvitým portrétem dvou géniů“
Morfium se odehrává na podzim 1939. V Evropě se píšou velké dějiny. Konstantin Willemann ale nepatří mezi ty, kteří by do nich toužili zasáhnout. Prochází se Varšavou, městem, které však už není jeho. Znásilněná Varšava přichází o všechno, co Konstantin ve svém třicetiletém životě miloval: módní podniky, frivolní slečny, alkohol, projížďky rychlými auty a především morfium. Všichni kolem něj si vybrali stranu. Někteří se mohou přetrhnout, aby se stali Němci – kenkarta leckdy znamená rozdíl mezi zastřelením a zdvořilou poklonou. Jiní se stávají mistry v pohrdavých pohledech a kradmém plivání pod nohy kolaborantů, přeběhlíků a skopčáků. Být Polákem staví na roveň královskému titulu. Ovšem Konstantin, po matce Polák, po otci německý aristokrat, žádné strany neřeší. Svírá v kapse lahvičku morfia a míří k prostitutce, která mu ho zkušeně píchne do žíly.
Pokračovat ve čtení „Szczepan Twardoch | Morfium je návykové čtení“
Perla a Staša přijíždějí do osvětimského tábora v doprovodu zlomené matky a nezdolného dědečka. Jsou si k nerozeznání podobné. Jenže u vzhledu jejich podobnost končí. Prvorozená Perla je tichá a přemýšlivá, zatímco Staši je hned všude plno. Dívky jsou zvyklé dělit se mezi sebou o všechno, dobré či zlé. Po příjezdu do tábora jsou okamžitě izolovány od příbuzných. Tehdy si rozdělí i realitu a s ní i zodpovědnost za přežití. Perla bude mít na starost to smutné, minulost a to dobré. Staša zase to zábavné, budoucnost a to špatné. Obě už začínají tušit, že v nejbližších měsících budou muset vymyslet, jak se rozdělit také o bolest. Co cítí jedna, cítí i ta druhá. Jakmile začne Strýček (Mengele) se svými experimenty, bolest se začíná násobit.
Pokračovat ve čtení „Affinity Konar | Mischling objevuje naději a krásu v táboře smrti“
K n i h o r o ž e c 